Už druhým rokem žijeme ve zvláštní době a je pravděpodobné, že z toho pořád nejsme venku. Stále ještě nevíme, co přinese podzim. Možná si vše, co jsme zažili loni a na jaře zopakujeme. Máme za sebou dobu lockdownu, homeofficů a velkých změn ve fungování firem. Co když ta doba přijde znovu? Co se nám osvědčilo a co bychom z hlediska vedení lidí udělali jinak?
Celý život mám zjednodušující pomůcku pro práci s lidmi - starat se v jejich životě o tyto pilíře:
Je to jednoduchá pomůcka, která funguje pro každého šéfa. Jakmile ji začnete v přístupu ke svým podřízeným aplikovat, ověříte si, že pokud se jeden z těchto pilířů bortí nebo dokonce vůbec nefunguje, musí o to více fungovat ty zbylé dva.
Pouze tak je člověk schopný tento výkyv relativně v pohodě ustát. Může tak zabojovat a fungovat dál. Jestliže se bortí už dva, člověk se dostává do problému a potřebuje opravdu intenzivní pomoc. Co by způsobilo zhroucení všech třech pilířů si asi dokážete představit.
Covid byl taková vlna tsunami, která otestovala stabilitu všech 3 pilířů a my jen mohli sledovat, který z nich odolá a který se začne ztrácet ve vlnách pandemie. U každého jedince to bylo trochu jiné. Někomu se podlomilo zdraví, někomu zemřela blízká osoba, někdo přišel o práci, nebo se natolik změnila, že ho přestala naplňovat. Zkrátka byla to drsná doba pro ty z nás, kteří byli zvyklí žít v blahobytu.
Už ve svém prvním článku jsem psala, že správný vedoucí, šéf, leader, na označení nesejde, zná své lidi nejen po pracovní stránce, ale i po té soukromé. Ať chcete nebo ne, soukromé události vždy ovlivňují výkon jedince. A proto byste o nich měli mít přehled. Tvrdím, že právě v této nelehké době se ukázalo, kdo je a kdo není dobrý šéf. Odhalilo se, které společnosti si svých zaměstnanců opravdu váží, a které se tak pouze neprávem prezentují. Tento článek jsem se rozhodla sepsat i proto, abych se s vámi podělila o své zkušenosti. Prozradím vám, co mi opravdu zafungovalo a kde jsem naopak udělala chybu.
„Návrat do práce byl u některých kolegů více zdlouhavý, než musel být. Víte, jaký byl důvod? Strach. Ovšem nikoliv z nemoci, nýbrž z návratu do kolektivu. Druhý lockdown byl na rozdíl od prvního poměrně destruktivní. Dlouhý, náročnější na tragické zprávy, náročný na produktivitu. A někteří začali pochybovat, zda stále chtějí být součástí původního kolektivu. Sociální distanc prohloubil nedořešené mezilidské konflikty z dřívějška. Já takhle přišla o jednoho kvalitního člena svého týmu.“
Část firem celou situaci vnímá naopak. Během pandemie přišly na to, že i zarytí odpůrci home officů můžou fungovat online. Na dálku. Z domu. Efektivně. Některé firmy tedy díky pandemii zavádí home office, i když ho nikdy předtím neměly. Nebo zvyšují počet dní, během kterých pracují lidé z domova.
Já upřímně moc doufám, že se všechna práce do onlinu v budoucnu nepřesune. Práce, kterou trávíme 8 hodin denně, má totiž velmi důležitý sociální aspekt. Pokud pojedeme jen a pouze online, tak o něj přijdeme. A to není budoucnost, na kterou bych se těšila. Naštěstí mám kolem sebe podobně smýšlející lidí, kteří si jednoduše váží toho, že mají u nás ve firmě druhou rodinu a do práce se těší. #eBRANAfamily
Skvělá interní komunikace. Jak na to?
Ivana Palarčíková
ředitelka divize produkce
Ivče eBRÁNU osud přihrál přesně na míru. Z čerstvé maminky s praxí ve vrcholovém businessu se u nás vypracovala na šéfovou, která svá oddělení drží pevně v rukou. Aktuálně vede největší divizi, kterou v eBRÁNĚ máme a má tak na starosti péči o skoro 60 lidí napříč týmy marketingu, contentu, PPC reklamy, ale i tvorby webů a e-shopů.