eBRÁNA review: Creative Restart 2024

Ani jsem nepočítala s tím, že mě hned první přednáška tak moc zaujme. Hned na úvod vznesla Dora Pružincová otázku „Můžu dát do reklamy černocha?“, a tím nasadila už na začátku vysokou laťku nepřekročitelných otázek. Proč by tam nemohl být černoch, když tam klidně místo něho může být buldoček s nevhodnou srstí nebo dámské vložky s červenou tekutinou… Tolikrát jsem tuhle otázku slyšela a vlastně jsem se nad ní doteď tolik nezamýšlela. Běžně mám radši, když se v reklamě ukazuje pravda. Proč dříve byla na vložkách modrá tekutina? Co to je za blbost?

Dalším přednášejícím byl Mike Martin, kreativní ředitel Ogilvy, který ukázal tvorbu reklamy na výrobu chleba v Jihoafrické republice. Ale nebyl to jen tak obyčejný chleba! Byl vyrobený z odpadu, který vzniká při výrobě piva. Mike na konkrétním příkladu ukázal, jak může být produkt i reklama prospěšná a jak velký dopad do společnosti může mít.

Záhy za Mikem vystoupila Petra Dolejšová, advokátka se specializací na právo v oblasti e-commerce, marketingu, ochranu osobních údajů, značky a práva v AI. Její přednáška byla plná ukázek fotografií od Martina Straky, pouštěla písničky od Eda Sheerena nebo známý reklamní spot od Vodafonu se zpívajícími ovečkami. Ostatní pak museli hádat, co byla inspirace a co krádež. Nad tímhle jsem také nikdy neuvažovala, přitom se s tím setkávám při tvorbě grafiky dennodenně, když projíždím Pinterest a sbírám inspiraci.

Po Petře vystoupilo kreativní fotografické duo SHOTBY.US tvořené Lenkou Glisníkovou a Karolínou Matuškovou, které se ve své tvorbě soustředí na fotografie plné výrazných barev a uměleckých kombinací, které byly zvláštně kompozičně uspořádané. Fotografie od nich působily velmi autenticky a výjimečně. Tady k tomu asi nemám více slov a jdeme na ukázku z přednášky.

Slovo kýč jsem slyšela už v době studia na vysoké škole, kdy nám naše profesorka předmětu Etika o kýči přednášela, abychom pochopili, že je to druh umění, které se snaží sentimentálně zapůsobit pomocí jednoduchých, přehnaných emocí. Podruhé jsem se s kýčem setkala až na přednášce výtvarnice Barbory Balgové, která se kýčem, hodně absurdním kýčem, ve své tvorbě inspiruje. V její práci je vše, jen tam nenajdete žádný minimalismus, elegantnost a čistotu. Její ilustrace jsou naopak plné barevných obrázků, bizárů a totálních úletů. Bára zmínila, že když jezdí na dovolenou, že se jí líbí šílené a ulítlé magnetky a že se jimi při tvorbě inspiruje. Takové umělecké duše, které jsou svojí tvorbou ojedinělé, já můžu.

Jak zůstat při dennodenní tvorbě stále kreativně naladěn? O tom povyprávěl Ondráš Petržilka, kreativní teamleader z Taste, který se též setkává s feedbacky od klientů a neustálou kreativní tvorbou, která se může přehoupnout v něco, co člověk nebude mít rád a stane se z toho nechuť ke svému oboru. My kreativci si musíme umět stanovit priority, plánovat a také slušně odmítat jednoduchým slovem NE, protože kdybychom to nedělali, tak z toho zešílíme. A jak řekl Ondráš: „Hlavně si nebrat nic osobně“. A o tom byla celá Ondrášova přednáška. Pro mě to nebyla žádná novinka a vše jsem tak nějak znala z mé grafické branže, kde je to pro mě běžná věc.

V posledním dopoledním programu vystoupila dvojice Veronika Rút a Lumír Kajnar. Lumír v úvodu povyprávěl svou přelomovou zakázku tvorby loga pro Skauta, která mu změnila myšlení. Než být pro svého klienta pouze „superstar“ svého řemesla, je dobré ho také i něco naučit a ukázat mu, jak dále pracovat například s brandingem. Mimo jiné nám společně ukázali proces systematického přístupu k vizuálnímu zpracování poutačů Plzeňského Prazdroje.

V odpoledním programu vystoupil Martin Woska, kreativní ředitel TRIADu. Ten ve své přednášce zdůraznil, že reklama je docela často nuda. Nuda, která stojí vysokou částku peněz. Ale právě kreativa je podle výzkumů úspěchem reklamy. Bohužel spousta zadavatelů reklam jede radši safety style, a pak přichází ta drahá nuda.

Byla jsem z celého dne velice nadšená. Strašně rychle ten den utekl a domů jsem se vracela plná skvělých dojmů a kreativní inspirace.