Představení eBRÁNA konference

V čem byl 6. ročník jiný než ten předchozí? 

Šestý ročník byl pro mě hodně o zralosti. U předchozích ročníků jsme si ověřovali, že o takový typ akce je zájem. Že majitelé firem opravdu chtějí mluvit nejen o marketingu nebo obchodu, ale i o sobě, o lidech, o kultuře, o odvaze dělat změny. 

U šestého ročníku už bylo cítit, že nevzniká jen jednorázová akce, ale komunita. Lidé nepřicházeli jen „na konferenci“, ale přijížděli s očekáváním, že se potkají s podobně naladěnými podnikateli, že si odvezou konkrétní impulzy a že budou součástí něčeho, co přesahuje jeden den. 

Zároveň jsme ještě víc propojili byznysová témata s osobním rozvojem a leadershipem. Protože dnes je podle mě čím dál jasnější, že firma neroste dál než její majitel nebo její vedení. 

Hned na začátek, protože to lidi často zajímá nejvíc — stal se letos nějaký fuck-up? 

No jasně. Bez toho by to asi ani nebylo ono. 😄 

Asi největší moment přišel den před akcí asi ve 21:30 😊  kdy jsme byli v Petrof Gallery a připravovali celou konferenci. Chystali jsme asi 200 taštiček pro účastníky, připravovali stoly, materiály, všechno ladili do detailu. V jednu chvíli jsem vzala do ruky naši tištěnou brožuru, kterou dáváme účastníkům, aby si do ní mohli během dne psát poznámky. 

A teď pozor — tu brožuru před tiskem vidělo asi deset lidí. Opravdu. Prošla několika kontrolami. 

Otevřu ji a hned na začátku obří nadpis: 
Vítej na eBRÁNA konferenci 2025. (je rok 2026) 

Myslela jsem, že mě trefí. 😄 V tu chvíli už samozřejmě nebyl čas nic přetisknout, takže nezbylo než se zhluboka nadechnout a říct si: dobře, tak máme v brožuře malou vzpomínku na minulý ročník. 

A druhý hodně náročný moment přišel přímo v den konání. Ráno nám jedna z hlavních řečnic napsala, že bude mít asi 30 minut zpoždění. Nakonec z toho byla skoro hodina. A to už je u konference, kde jede program po minutách, docela velký zásah. 

Navíc další hlavní řečník měl přesně daný čas odjezdu, takže jsme nemohli jen jednoduše posunout celý program. Museli jsme během chvíle přeskládat pořadí vystoupení, poprosit řečníky, kteří už byli na místě, jestli by mohli jít dřív, upravit harmonogram a hlavně to celé udělat tak, aby účastník nic zásadního nepoznal. 

Byl to docela masakr. Ale poradili jsme si. Program jsme přepsali, každému jsme změnu vytiskli přímo na stůl a jelo se dál. 

A možná právě tohle je na pořádání konferencí největší škola. Můžete plánovat rok dopředu, mít krásný scénář, produkční tabulky, časový harmonogram… ale v den D se stejně vždycky něco stane. A pak nejde o to, jestli se něco pokazí. Jde o to, jak rychle se nadechnete, přepnete do řešení a jedete dál.

Co se letos změnilo oproti minulým ročníkům? 

Letos jsme šli víc do hloubky. Nechtěli jsme jen poskládat hezký program se známými jmény, ale vytvořit konferenci s jasnou dramaturgií a vnitřní linkou. Aby si člověk na konci dne neřekl jen: „To bylo inspirativní,“ ale hlavně: „Vím, co teď konkrétně změním ve firmě, v týmu nebo sám u sebe.“ 

Změnila se i atmosféra. Byla víc komunitní, otevřenější a možná i odvážnější. Mluvilo se o tématech, která si majitelé firem často nechávají pro sebe — tlak, odpovědnost, únava, vedení lidí, změny v týmu i hledání dalšího směru firmy. 

Velkým posunem byl letos networking. Chtěli jsme, aby lidé jen nepřišli, neposlechli si přednášky a neodešli, ale aby se skutečně potkali, propojili a sdíleli to, co sami řeší. Proto jsme na závěr připravili řízené networkingové skupiny na témata HR a marketing, AI a řízení obchodu. Každou skupinu vedl jeden z našich specialistů a celé jsme to propojili s degustací vín včetně nealko varianty. Díky tomu vznikla velmi příjemná, uvolněná a zároveň praktická atmosféra. 

Posunul se i samotný standard akce — produkce, péče o účastníky, sezení, občerstvení i detaily, které rozhodují o tom, jestli se lidé cítí jen jako návštěvníci, nebo jako hosté, o které je opravdu postaráno.

Říkala jsi, že si pečlivě sbíráte zpětnou vazbu. Co jste udělali jinak na základě zpětné vazby z minulého ročníku?

Nejvíc jsme zapracovali právě na networkingu. Lidé nám říkali, že chtějí víc prostoru se poznat, propojit a bavit se o konkrétních tématech ze svých firem. 

Proto jsme letos připravili jmenovky tak, aby bylo hned vidět, z jakého oboru firma je. U jídla vznikly tematické networkingové stoly — AI, HR a marketing, obchod — a u každého byl náš specialista, který pomáhal rozvíjet diskuzi. Celou konferenci se navíc sedělo u kulatých stolů, což samo o sobě vytvořilo příjemnější a přirozenější prostředí pro navazování kontaktů. 

Na závěr jsme přidali tři řízené skupiny pro praktické řešení témat a doplnili je degustací alko i nealko vín. To byl za mě krásný moment, kdy se konference přirozeně překlopila z programu do opravdového sdílení. 

Z konkrétních věcí jsme posunuli i technickou stránku. Velkým game changerem byla LED obrazovka od kluků z LED Performance — prezentace byla vidět snad až ze záchodů. 😄 

Zlepšili jsme také komfort, sezení a občerstvení. A velkou radost máme i z toho, že se kolem konference tvoří širší partnerská komunita. Díky patří například Ryby Chlumec, Adria Gold, Bazalka, UGO, Medy Chef, Erobos, Gala360 a dalším partnerům, kteří pomohli dotvořit celkový zážitek. 

Co pořadatelku mile překvapilo? 

Mile mě překvapilo, jak otevřeně lidé reagovali. Že nebrali konferenci jen jako den mimo kancelář, ale opravdu jako příležitost zastavit se a přemýšlet. 

Překvapilo mě, kolik lidí po programu zůstávalo, bavilo se mezi sebou, sdílelo svoje zkušenosti a navazovalo kontakty. To je pro mě vždycky silný moment, protože v tu chvíli vidím, že akce nežije jen na pódiu, ale hlavně mezi lidmi. 

A pak mě potěšilo, že se vraceli účastníci z předchozích ročníků. To je pro pořadatele asi největší potvrzení. Když někdo přijde znovu, znamená to, že mu to minule něco dalo.

Rok příprav – co jsou nejtěžší body na TODO listu? 

Nejtěžší je udržet celek pohromadě. Konference se skládá ze stovek malých rozhodnutí — téma, řečníci, partneři, rozpočet, komunikace, prodej vstupenek, prostor, technika, catering, doprovodný program, časový harmonogram, moderace, vizuály, registrační proces, péče o hosty. 

Ale nejtěžší není samotný seznam úkolů. Nejtěžší je, aby všechno dávalo smysl dohromady. Aby téma nebylo jen slogan. Aby řečníci nebyli jen známá jména. Aby partneři nebyli jen loga. Aby atmosféra nebyla náhoda. 

A samozřejmě velký tlak je i v tom, že akce trvá jeden den, ale připravuje se skoro rok. V den D už nejde říct: „Tohle doděláme zítra.“ Tam musí všechno fungovat. 

Kdy se začíná plánovat a co se řeší jako první? 

Začíná se prakticky hned po skončení předchozího ročníku. První věc je vyhodnocení — co fungovalo, co lidé oceňovali, kde byly slabiny, co bychom chtěli příště posunout. 

Pak se řeší hlavní myšlenka ročníku. Nejdřív si musíme říct, co dnes firmy opravdu potřebují slyšet. Ne co je módní téma, ale co je aktuální bolest nebo výzva našich klientů a majitelů firem. 

Až potom se skládá program, vybírají řečníci, hledá se správná atmosféra a přemýšlí se nad tím, jak bude celý den plynout. 

Jak se skládá téma, program, řečníci a atmosféra celé akce?

Začíná to otázkou: „Co má člověk po konferenci cítit, vědět a udělat jinak?“ 

Podle toho se skládá téma. Nechceme jen náhodně poskládané přednášky. Chceme, aby program měl dramaturgii — aby se témata doplňovala, aby se střídala energie, aby tam byla inspirace, praktické know-how, emoce i prostor pro vlastní přemýšlení. 

Řečníky vybíráme nejen podle odbornosti, ale i podle toho, jestli mají co předat z praxe. U naší cílové skupiny nestačí teorie. Majitelé firem rychle poznají, jestli člověk mluví ze zkušenosti, nebo jen z prezentace. 

A atmosféra vzniká ze spousty detailů — místo, hudba, světla, moderace, jídlo, způsob registrace, komunikace před akcí, energie týmu. Všechno dohromady vytváří pocit, který si lidé odnášejí. 

Kde vzniká největší tlak? 

Největší tlak vzniká ve chvíli, kdy se začne blížit termín a všechny oblasti se začnou potkávat najednou. Program, hosté, řečníci, partneři, produkce, komunikace, prodej, grafika, technika — najednou všechno souvisí se vším. 

A pak je tam ještě jeden tlak, který není tolik vidět: zodpovědnost za očekávání lidí. Účastníci si vyhradí čas, zaplatí vstupenku, často přijedou z jiné firmy nebo města. A my chceme, aby odjížděli s pocitem, že to stálo za to.

Co si lidé zvenku u takové konference vůbec neuvědomují? 

Že konference není jen den, kdy někdo přijde na pódium a odprezentuje svůj výstup. 

Za tím je obrovské množství práce, koordinace a rozhodnutí, která nikdo nevidí. Třeba to, jak přesně se nastavuje timing, jak se řeší plynulost programu, kde budou stát lidé při registraci, jak se bude pohybovat technika, co se stane, když někdo přijede pozdě, když řečník potřebuje změnu, když něco vypadne. 

A paradoxně — čím lépe je akce připravená, tím méně si toho účastník všimne. Prostě má pocit, že všechno přirozeně plyne. A to je vlastně cíl.

Účel eBRÁNA konference – proč vznikla a kam se vyvinula? 

Původně vznikla z potřeby sdílet know-how a inspirovat naše klienty a firmy kolem nás. V eBRÁNĚ dlouhodobě pracujeme se středně velkými firmami a vidíme, že často řeší podobné výzvy — růst, vedení lidí, obchod, marketing, předávání odpovědnosti, firemní kulturu, nábor, změny. 

Postupně se ale konference vyvinula v něco širšího. Už to není jen akce o vzdělávání. Je to platforma pro setkávání, sdílení a budování komunity uvědomělých firem. 

A pro mě osobně je důležité, že tam zůstává i lidský a dobročinný přesah. V minulých ročnících měla konference také filantropický rozměr, například podporu neziskových projektů nebo aktivit pro děti.  

Jaký má smysl pro eBRÁNU i pro české firmy? 

Pro eBRÁNU má smysl v tom, že nejsme jen dodavatel služeb. Chceme být partnerem pro rozvoj firem. A konference je způsob, jak předávat to nejlepší, co víme, ale zároveň naslouchat tomu, co firmy skutečně řeší. 

Pro české firmy má smysl v tom, že majitelé často nemají bezpečný prostor, kde by mohli otevřeně sdílet svoje otázky a inspiraci. V běžném provozu řeší operativu, lidi, zakázky, peníze, tlak. Na konferenci mají možnost se zastavit, získat nadhled a potkat lidi, kteří jsou v podobné situaci. 

A někdy největší hodnota není jen v jedné přednášce, ale ve větě, kterou zaslechnete u kávy a která vám zapadne do toho, co právě ve firmě řešíte.

Co má účastníkům dát kromě inspirace? 

Inspirace je důležitá, ale sama o sobě nestačí. Účastník by si měl odvézt hlavně konkrétní impulz k akci. 

Může to být rozhodnutí otevřít ve firmě nové téma. Změnit způsob vedení porad. Začít víc pracovat s firemní kulturou. Lépe komunikovat strategii. Podívat se jinak na obchod. Nebo si jako majitel uvědomit, že musí začít víc pečovat i o vlastní energii. 

Za mě je ideální výsledek, když člověk odjíždí s jednou až třemi konkrétními věcmi, které opravdu udělá. Ne s deseti stránkami poznámek, které pak zůstanou v šuplíku.

Firemní rozvoj jako hlavní téma

Jaká témata dnes řeší středně velké české firmy? 

Středně velké firmy dnes podle mě nejvíc řeší, jak zvládnout další růst bez toho, aby se firma rozpadala zevnitř. 

Často už mají za sebou fázi, kdy všechno stálo na majiteli a pár klíčových lidech. Jenže s růstem přichází potřeba systému, jasnější komunikace, lepšího vedení, kvalitnějšího obchodu, silnější značky zaměstnavatele, práce s lidmi a větší odpovědnosti manažerů. 

Velké téma je také energie lidí. Nejen zaměstnanců, ale i samotných majitelů. Mnoho firem už ví, že výkon se nedá dlouhodobě stavět jen na tlaku. Potřebují prostředí, kde lidé vědí, proč svou práci dělají, kam firma směřuje a jakou v tom mají roli. 

 

Proč nestačí dívat se jen na marketing, obchod nebo lidi odděleně? 

Protože firma nefunguje po odděleních, ale jako celek. 

Můžete mít skvělý marketing, ale když obchod neumí pracovat s poptávkami, výsledek se ztratí. Můžete mít silný obchod, ale když firma nemá kapacity nebo dobré procesy, vzniká frustrace. Můžete nabrat skvělé lidi, ale když není jasná kultura a vedení, stejně odejdou. 

Proto je důležité dívat se na firmu celostně. Marketing, obchod, HR, kultura, leadership, procesy a strategie se navzájem ovlivňují. A právě středně velké firmy jsou často ve fázi, kdy už nestačí řešit jednotlivé problémy izolovaně. Potřebují propojit celý systém.

Co bys doporučila firmám, které si chtějí uspořádat něco podobného? 

Doporučila bych jim nezačínat otázkou: „Koho pozveme jako řečníka?“ Ale otázkou: „Proč tu akci vlastně děláme a co má lidem dát?“ 

Když není jasný účel, akce může být hezká, ale nebude mít dopad. Může mít pěkný catering, dobré fotky a známá jména, ale lidé si z ní nic skutečného neodvezou. 

Takže za mě: nejdřív si ujasnit cíl, cílovou skupinu, hlavní myšlenku a emoci, kterou chcete vytvořit. A pak teprve řešit program, prostor, řečníky a produkci. 

Co bys poradila někomu, kdo chce pořádat podobnou akci? 

Ať nepodcení přípravu a ať si kolem sebe vezme lidi, na které se může spolehnout. 

Taková akce není sólový výkon. Potřebujete tým, který zvládne strategii i detail. Někoho, kdo drží obsah. Někoho, kdo drží produkci. Někoho, kdo řeší partnery. Někoho, kdo umí komunikaci. A hlavně lidi, kteří umí v den akce zachovat klid. 

A druhá věc: nesnažit se udělat konferenci pro všechny. Čím přesněji víte, pro koho akci děláte, tím silnější bude výsledek. 

Co bys příště udělala stejně a co jinak? 

Stejně bych určitě zachovala důraz na atmosféru, komunitu a propojení byznysových témat s osobním rozvojem. To je podle mě DNA eBRÁNA konference. 

Stejně bych pracovala i s tím, aby program nebyl jen sled přednášek, ale měl jasnou linku a gradaci. 

A jinak? U každého ročníku se ukáže něco, co jde zjednodušit, zpřehlednit nebo lépe načasovat. Možná bych ještě víc pracovala s následným dopadem po konferenci — tedy jak účastníkům pomoct, aby si myšlenky opravdu přenesli do praxe. Protože konference nekončí potleskem. Ideálně začíná až ve chvíli, kdy se člověk vrátí do firmy.